Zvláštní zajímavosti o pstruzích

Lov pstruhů je rozšířený po celém světě a podle záznamů které máme započal minimálně v roce 200 před naším letopočtem. Tehdy napsal římský autor Claudius Aelianus ve své knize zmínku o rybářích lovících pstruhy na území dnešní Makedonie. Římané tehdy ale jistě neznali mnoho zajímavostí, které díky vědcům známe dnes.

                Víte například, že běžný pstruh stráví 80 procent času během dne pouze jezením. Podobně jako u jiných menších zvířat u nich instinkt hledání potravy je jejich hlavní motivací. Mají také žaludky, které jsou schopny zpracovat kdejaký odpad. Protože při neustálém požírání různého hmyzu a larev do sebe pojmou i trav, klacíků a hlíny z říčního dna.

                Velmi zajímavé je u pstruhů zkoumání genetiky. Pstruh hnědý může mít 38 až 42 párů chromozomů, což je více, než má člověk. Počet chromozomů a genetická komplexnost tedy nemusí indikovat více vyvinutý organismus. Stejný druh pstruha ohromuje vědce i svou genetickou diverzitou. Vyskytuje se v mnoha různých odstínech. Bylo napočítáno až 50 různých poddruhů. Přitom se však příliš nekříží s ostatními druhy i když je to u nich možné.

                V umělém chovu existuje kříženec mezi hnědým a duhovým pstruhem. Zvláštní na tom je, že ve volné přírodě by nikdy nevznikl a je čistě produktem rybích farem. Alespoň podobný kříženec nebyl nikdy nalezen mimo chovy.

                V roce 2009 v kanadském jezeře Diefenbaker byl uloven pstruh duhový o váze téměř 22 kilogramů. To by byl potenciálně světový rekord, ale objevily se pochybnosti. Někteří rybáři říkají, že byl tento pstruh původně vychován na farmě a byl geneticky upraven. V severoamerických rybích farmách nejsou geneticky modifikovaní pstruzi taková vzácnost, a občas se stává, že uprchnou do volné přírody. Proto, když se objeví tak velký pstruh duhový, není divu, že jsou někteří lidé podezřívaví. S vyšlechtěnými rybami je ještě jeden problém, tentokrát s lososy. Někteří vědci se domnívají že lososi, kteří uprchli z chovu, se ve volné přírodě dokáží křížit právě s pstruhem. Dohromady však vytváří rychle rostoucího hybrida, který může narušit rovnováhu potravního řetězce.

                Možná se to nezdá, ale pstruzi mají vynikající zrak. To není smysl, který obvykle čekáme u ryb jako nejlépe vyvinutý. Ale oko pstruha se dokáže otáčet do všech možných směrů a umožňuje mu vidět téměř celé své okolí najednou. Hlavní ochranou jim je tedy včasné zpozorování nebezpečí a rychlý únik. Co se týče fyziognomie pstruhů, pro někoho mlže být také překvapením, že první měsíc svého života vyrůstají zcela bez šupin.

                Samozřejmě vědecké bádání o rybách a jejich genetice může být velmi zajímavé a hlavně užitečné, nakonec máme pstruhy rádi kvůli něčemu jinému. Někdo pro jejich chutné maso, jiný pro výzvu, kterou je jejich chytání na udici.