Už jste ochutnali maso dravých ryb?
Dravé ryby v našich rybnících a řekách jsou nejen zajímavým úlovkem pro rybáře, ale i výjimečným zážitkem pro gurmány. Českým vodám sice stále vládne kapr obecný a dravci jsou, co do počtu vysazováni nejméně. To však neznamená, že by měli zůstat opomenuti.
Dravé ryby jsou ceněny jako náročný úlovek ve sportovním rybářství. Stejné chvále se těší mezi šéfkuchaři rybích restaurací. Ze štiky, candáta, okouna, úhoře nebo sumce se v rukou zkušeného kuchaře stává luxusní pokrm. Maso dravce bývá jemné, křehké a po upečení se rozpadá na malé medailonky. Výslovně se nedoporučuje ho marinovat, protože tím by se jen pokazila přirozená chuť. Filety z dravých ryb je lepší péct jen tak s trochou tymiánu, rozmarýnu nebo kopru. Celé ryby skvěle vyniknou i při uzení. Ale způsob přípravy je třeba zvolit podle konkrétní ryby. Každý z masožravců v českých řekách a rybnících má své osobité přednosti.
Mezi nejoblíbenější patří jednoznačně Štika obecná. Často se chová v rybnících spolu s kapry, aby lovila menší plevelné ryby. Vypreparovat štiku od kostí dá trochu více práce, která se ale vyplatí. Zajímavostí je, že na rozdíl od jiných ryb, má štika nejméně kostí u ocasu. Nejčastěji se připravuje klasicky na másle, ale existuje i mnoho originálnějších receptů. Podobně jako kapr se tradičně připravovala i vánoční štika na černo, tedy s pivem, kořenovou zeleninou, švestkami a ořechy.
Candát bývá považován za obzvláště vzácnou lahůdku. Tomu však také odpovídá jeho cena. Stejně jako štika se dá připravit jen tak na másle a chutná skvěle. V restauracích se ale objevuje maso candáta v různých variantách. Peče se s přílohami, například s chřestem nebo na houbách, a neuškodí mu ani obalování, třeba ve strouhance s parmazánem nebo petrželkou.
Snad kvůli vzhledu sumce, je sumčí maso opředeno několika pověrami. Někdo tvrdí, že je příliš tučné, nebo že dokonce smrdí bahnem. Ani jedno z toho není pravda. Sumec svými úctyhodnými rozměry a širokou tlamou s fousky možná připomíná jakési monstrum z hlubin, ale jeho maso je stejně delikátní, jako u jiných dravých ryb. Dnes se opět sumčí filety nebo podkovy objevují čím dál častěji. Připravují se v těstíčku, na česneku nebo pro sladkovodní rybu netradičně – ve formě bifteku.
Zlatí úhoři, po kterých nazval Ota Pavel svou slavnou knihu, už dnes tolik netáhnou. Zdaleka ne každý v životě ochutnal nějakou pochoutku z úhoře. Je to škoda, úhoří maso je sice trochu tučnější, ale vyniká lahodnou chutí i malým počtem kostí. Oblíbenou rybí lahůdkou se stal hlavně uzený úhoř. Skvělý bude také pečený na víně nebo s kmínem a cibulí. Hodí se i do studené kuchyně, jak dokazuje zvláštní specialita britské kuchyně – úhoř v rosolu.
Nejmenší z našich dravých ryb je okoun. To mu ale neubírá na významu. Podobně jako u ostatních platí, že je ceněn zvláště ve sportovním rybářství. Nechová se však v kapřích rybnících, protože na rozdíl od štiky nebo candáta je považován za plevelnou rybu. Ale pro přípravu rybích specialit se hodí stejně dobře. Nejčastěji se peče nebo dusí na másle, na smetaně nebo „na divoko“. Po vzoru přípravy mořských okounů lze udělat i ty říční podle středomořské kuchyně, třeba pečené s rajčaty a vínem.
Sladkovodní dravé ryby jsou dnes někdy neprávem opomíjeny. Jejich výskyt je o něco vzácnější a to se odráží i na ceně. Za trochu vyšší cenu však dostanete zaručenou kvalitu, čerstvost a výjimečný chuťový zážitek. Není přehnané říci, že maso dravců z českých vod může směle konkurovat i tomu nejlepšímu, co se loví na moři.
